Správci farnosti

1.9.2018 - dodnes

R.D.ThLic. David Ambrož

Pochází z Brna-Židenic. Po základní škole se vyučil elektromechanikem, 6 let pracoval jako telefonní mechanik a teprve poté se rozhodl jít do semináře. Po vysvěcení působil ve Velkém Meziříčí, v Brně u sv. Jakuba, po nějaký čas působil v Římě, dále v Pavlicích u Znojma a dále v Rájci Jestřebí. Od roku 2016 působil jako spirituál Biskupského gymnázia v Brně a správce kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova tamtéž.

V roce 2018 byl jmenován Tvaroženským farářem, a působí zde dodnes.

Kooperátoři

1.8.2015 - 31.8.2018

R. D. Mgr. Jiří Brtník

Pochází z Babic nad Svitavou jako jeden ze čtyř sourozenců. V rodině se zasvěcenému životu rovněž odevzdala starší sestra, která žije v klášteře v Rakousku. Vystudoval Biskupské gymnázium v Brně, působil jako au pair v Londýně a strávil 3 měsíce jako dobrovolník ve francouzském poutním místě La Salletta. Poté vystudoval teologickou fakultu v Olomouci. V roce 2012 byl vysvěcen na jáhna a po vysvěcení na kněze působil jako farní vikář ve Velkém Meziříčí.

Z Tvarožné odešel z důvodu pokračujícího studia teologie do Štrasburku ve Francii. Od roku 2019 působí jako farář v Letovicích.

1.8.2008 - 31.7.2015

R. D. Mgr. Josef Rybecký

Pochází z vesnice Iváň nedaleko Pálavy. Má dvě starší sestry (obě v řádu) a mladšího bratra. Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, poté strávil rok přípravy na seminář v Litoměřicích v konviktu. Dále vystudoval teologickou fakultu v Olomouci, kde se v pátém ročníku stal seminárním jáhnem. Po vysvěcení na kněze působil jako kaplan u svatého Tomáše v Brně a dále pak v Telči.

Po odchodu z Tvarožné se stal děkanem v Tišnově, kde působí dodnes.

Kooperátoři

1.8.2000 - 31.7.2008

R. D. Mgr. Jan Nekuda

Pochází z vesnice Zakřany, má dva bratry. Studoval na Gymnáziu T.G. Masaryka Zastávka, poté se připravoval na Teologickém konviktu v Litoměřicích. Dále vystudoval teologickou fakultu v Olomouci, kde se v pátém ročníku stal jáhnem a působil v Brně Králově Poli. Po vysvěcení na kněze působil jako kaplan v Brně Králově Poli a poté od října 1999 vypomáhal ve Tvarožné P. Slavíčkovi.

Po odchodu z Tvarožné působil v Březníku do roku 2011, poté působil v Náměšti nad Oslavou. Od roku 2016 do současné doby působí jako děkan v Hustopečích.

1.3.1967 - 31.7.2000

P. Metoděj Slavíček

Pocházel z Olešnice na Moravě, měl tři sestry a tři bratry. Studoval na Biskupském gymnáziu v Brně, poté vystudoval kněžský seminář v Brně. Po vysvěcení na kněze působil jako kaplan v Prosiměřicích, Kuřimi a Dačicích. Po dvou letech vojenské základní služby u PTP byl jako administrátor ve Fryšavě pod Žákovou horou, v Rudě u Velkého Meziříčí a v Jemnicích. Je pohřben na hřbitově ve Tvarožné.

Za dobu působení otce Metoděje prošel kostel ve Tvarožné rozsáhlými opravami, novým systémem odvodnění, úpravou prostředí kolem kostela, opravou krovu, výměnou krytiny a restaurováním interiéru. Dále byly pořízeny nové dubové lavice, plynové topení a do věže zavěšeny dva nové zvony „Cyril“ a „Metoděj“.

Kooperátoři

1.5.1952 - 28.2.1967

P. František Adámek

Pocházel z 11 sourozenců, z nichž i někteří další se oddali duchovní službě (jeden kněz a tři řeholní sestry). Po vysvěcení nastoupil do Biskupic u Třebíče a poté působil v Českém Rudolci. Zde byl zatčen StB a do jara 1952 vězněn. Po propuštění přišel do Tvarožné.

Po odchodu z Tvarožné působil v Jemnicích, kde po delší nemoci zemřel.

1.11.1950 - 30.4.1952

Mons. Vnislav Fruvirt

Pochází z Příbrami na Moravě (okres Brno-venkov) jako jediný syn svých rodičů. Studoval na Klasickém gymnáziu v Brně (dnešní gymnázium na Třídě kpt. Jaroše), poté vystudoval kněžský seminář v Brně. Po vysvěcení na kněze působil ve Tvarožné jako na svém prvním působišti.

Po necelých dvou letech byl přeložen do Mašovic u Znojma a po půl roce povolán k vojenské službě. Asi po dvou měsících v lednu 1953 jej zatkla StB za tzv. trestnou činnost ve Tvarožné a souzen jako organizátor protistátní skupiny. Když se během soudního líčení ukázalo, že žádnou skupinu neorganizoval, byl označen alespoň za ideologického vůdce a odsouzen za vlastizradu na 10 let a byl mu zabaven veškerý majetek. Během výkonu trestu prošel mnoha věznicemi (Brno, Praha Pankrác, Svatoňovice, Valdice atd.) a po sedmi letech 1.3.1960 při amnestii byl propuštěn. Pracoval v Dopravním podniku města Brna nejdříve jako čistič výhybek a poté jako řidič tramvaje. Od roku 1966 mohl opět působit v duchovní správě, působil jako kaplan na Starém Brně a poté jako III. vikář na Petrově. Od roku 1973 působil v Brně Bystrci jako farář, od roku 2014 působí tamtéž jako emeritní farář. Od února 1986 je rovněž soudcem diecézního soudu v Brně a 15.9.2010 byl jmenován kaplanem Jeho Svatosti.

Více informací např. na webu paměti národa.

1.2.1947 - 30.10.1950

P. Václav Kosina

Narodil se v Křepicích (okres Hustopeče) jako páté dítě. Studoval na Klasickém gymnáziu v Brně (dnešní gymnázium na Třídě kpt. Jaroše), poté vystudoval kněžský seminář v Brně. Po vysvěcení na kněze působil v Bučovicích, Ždánicích, Drnovicích, v Bořitově, v Žatčanech a od ledna 1947 nejprve jako kaplan a později jako farář ve Tvarožné.

V říjnu 1950 Biskupský ordinariát řešil otázku nepřítomnosti faráře, protože byl „odvezen na politické školení“. Po návratu z internace působil v Podolí, Dolních Bojanovicích, Hodoníně, Horních Dunajovicích a roku 1957 byl ze zdravotních důvodů vyvázán z duchovní správy.

Kooperátoři

1.1.1946 - 31.1.1947

P. Josef Soukup

Narodil se v Jakubově (farnost Velké Popovice). Studoval na Klasickém gymnáziu v Brně (dnešní gymnázium na Třídě kpt. Jaroše), poté vystudoval kněžský alumnát (seminář) v Brně. Po vysvěcení na kněze působil v Olešnici na Moravě, Žatčanech, a ve Šlapanicích, kde se výrazně zasadil o péči o mládež. Poté nastoupil jako kaplan a později jako farář do Tvarožné. V této době byl účastníkem osvobození obce stal se organizátorem oslav osvobození a vzpomínek na oběti války.

Z Tvarožné odešel na místo vicerektora kněžského alumnátu na Antonínské ul. v Brně. Po jeho uzavření působil v brněnských farnostech u sv. Jakuba a v Králově Poli. V roce 1950 byl zatčen, nato krátce propuštěn a znovu zatčen v roce 1951. V inscenovaném procesu spolu s P. Janem Bártou OFM, P. Dr. Josefem Zvěřinou a dalšími byl jako jeden z dalších hlavních obviněných odsouzen na 18 let. Během výkonu trestu prošel mnoha věznicemi (Brno, Praha Pankrác, Znojmo, Valdice, Praha Ruzyně, Mírov, Leopoldov atd.), po 12ti letech byl propuštěn, avšak mohl pracovat jen jako stavební dělník. Do kněžské služby se mohl vrátit až v roce 1968, působil v Panských Dubénkách a na Petrově v Brně, kde byl ustanoven ředitelem „Díla koncilové obnovy pro brněnskou diecézi“. V době normalizace byl ovšem přeložen do pohraničí do Drnholce, a později působil dále v Dolních Loučkách a ve Žďárci.

1.4.1933 - 31.12.1945

P. Antoním Straškrába

Narodil se v Pistovicích (okres Vyškov), studoval na gymnáziu ve Vyškově a na kněžském semináři v Brně. Po vysvěcení na kněze působil v Ivančicích, Oslavanech, Čejkovicích, v Rájci, Herálci a ve Tvarožné.

Kooperátoři

1936 - 1937: P. Jan Komon
1937 - 1943: P. František Kaňa
1943: P. Josef Dragoun
1943 - 1944: P. Josef Kaman
1944: P. Jaroslav Pivoda
1944 - 1945: P. Josef Soukup

10.10.1932 - 31.03.1933

P. František Dragoun

Po vysvěcení na kněze odešel do války jako polní kurát, kde poznal hrůzy fronty a byl raněn do hlavy. Po válce působil v mnoha farnostech (Hulín, Popovice, Střížov, Velké Němčice, Žarošice, Jaroměřice, Prosiměřice, Čejkovice, Rousínov), po smrti P. Simonidesa byl ustanoven jako administrátor ve Tvarožné.

Po necelých dvou letech odešel do Mor. Nové Vsi, dále pak do Borkovan, Mrákotína, Horní Slatiny až nakonec do Urbanova. Traduje se, že byl roztržitý, nepořádný a nedochvilný, ale i přesto jej lidé měli rádi, neboť byl dobrosrdečný, veselý a měl výborná kázání. Ve své poslední farnosti v Urbanově byl nalezen mrtev v kanceláři.

3.7.1893 - 10.10.1932

P. Miloslav Simonides

Narodil se v Třebíči jako syn učitele. Po vysvěcení na kněze působil ve Žďáru nad Sázavou, Želetavě, Studené, Panských Dubénkách, Babicích u Mor. Budějovicích, Líšni a v Jimramově, kde působil jako kaplan. Po opuštění farnosti ve Tvarožné P. Václavem Kosmákem se o uprázdněné místo hlásilo více kněží, P. Simonides byl jedním z nich a nakonec byl vybrán.

Po pár dnech na to dne 11.7.1893 přijel do Blažovic a Tvarožné, instalován do služby byl až 6.8.1893, kdy zároveň ve Tvarožné slavil svoji primiční mši jeho bratr P. Bohumil Simonides, který později působil ve Tvarožné jako kooperátor. P. Miloslav Simonides se ihned druhý den po instalaci pustil do kompletní rekonstrukce fary, neboť při bouracích pracech se došlo k závěru, že faru nelze opravit. V létě 1984 byla fara postavena, ovšem i nadále se za svého působení musel často věnovat opravě kostela či fary.

V červnu 1931 jej postihla slabá mrtvice, v září 1932 se podrobil těžké operaci v Brně, ovšem už se z ní nezotavil, na krátko opustil nemocnici, ale záhy se do ní vrátil a zemřel na rozklad krve. Byl pochovám ve Tvarožné do hrobu své matky.

Kooperátoři

1894 - 1899: P. Rudolf Kalin
1898 - 1904: P. Bohumil Simonides
1904 - 1911: P. Filip Macek
1911 - 1916: P. František Kvasnička
1916: P. Karel Keprda
1916 - 1918: P. Metoděj Lebeda
1918 - 1927: P. František Kvasniška
1927 - 1932: P. František Vítek

8.12.1877 - 11.5.1893

P. Václav Kosmák

Narodil se v Martínkově jako čtvrtý ze šesti dětí. Studoval na gymnáziu v Jihlavě a dále v kněžském semináři v Brně. Po vysvěcení na kněze působil v Moravských Budějovicích, Hostimi, Biskupicích, Řeznovicích a Moutnicích. V roce 1877 byl jmenován farářem ve Tvarožné a považuje se za zatím nejznámějšího zdejšího faráře.

Už před příchodem P. Václava Kosmáka se plánovalo postavit ve Tvarožné nový kostel, což se za jeho působení podařilo. V letech 1880-1881 byl nový kostel ve Tvarožné postaven a 9.10.1881 vysvěcen.

Po šestnácti letech Tvarožnou unaven opustil a stal se farářem v Prosiměřicích. Záhy v roce 1894 byl jmenován znojemským děkanem, ale z důvodu nemoci se úřadu vzdal. Zemřel v roce 1898, byl pohřben na hřbitově v Prosiměřicích, ale po roce byly jeho ostatky převezeny do Brna na Ústřední hřbitov a uloženy do hrobu č. 89 ve skupině 26 v první řadě u zdi.

P. Václav Kosmák byl významnou osobou své doby, spisovatelem a přispěvatelem do novin. Jeho fejetony nazvané Kukátka byly velmi oblíbené a jsou dodnes v paměti mnoha lidí.

Více informací např. na Wikipedii .

Kooperátoři

1876 - 1880: P. František Knittl
1885 - 1886: P. Anton Mol
1886 - 1888: P. František Koudelka
1888 - 1891: P. Ignác Sedláček
1891 - 1893: P. Pavel Šindelář
1893 - 1894: P. Filip Buchta

1850 - 1877

P. Matyáš Lavička

Kooperátoři

P. Michael Winter
P. Jan Novotný
P. Theodor Wolf
P. Jan Křivý
P. Jan Sellner
P. František Uhlíř
P. František Knittl

1829 - 1850

P. Ignác Mayer [J. Ignaz Mayer]

Po vysvěcení působil v Třebíči, později v Martínkově, dále v Bobrové a Jimramově. Za působení ve Tvarožné P. Mayer několikrát žádal Biskupskou konsistoř o povolení cestovat po Evropě, což mu ovšem nebylo dovoleno z důvodu dlouhé nepřítomnosti ve farnosti. P. Mayer vysvětil několik křížů ve farnosti (Horákov, Velatice, Tvarožná, Mokrá, Blažovice).

P. Mayer zemřel náhle ve věku 58 let, jeho náhrobek je jediný dochovalý z původního hřbitova za kostelem sv. Mikuláše, v dnešní době opravenou mramorovou desku najdeme ve zdi za kostelem.

Kooperátoři

1813 - 1829

P. Jan Reichert [J. Johann Reichert]

Kooperátoři

1787 - 1813

P. Václav Bartošek [Wenzel Bartošek]

P. Bartošek převzal po svém předchůdci povinnost splácet dluh na stavbu fary, přesto byl kostel výrazně opravován, přestavěn byl kůr, instalovány varhany s 9 rejstříky, různé sochy, oltáře, obrazy. V průběhu slavkovské bitvy v roce 1805 byl kostel velmi poškozen. P. Bartošek byl nucen tedy nejen znovu začít s opravami kostela, ale i opět pořídit roucha, ornáty, pluviály, kalichy, monstrance, lavice a jiné.

Po dvaceti šesti letech odešel z Tvarožné do Křídlovic u Znojma (dnešní Božice).

Kooperátoři

1750 - 1787

P. Antonín Ignác Felix [Anton Ignacius Felix]

Kooperátoři

1738 - 1749

P. Fratišek Schuppler [Franciscus Schuppler]

P. Schuppler byl významný farář, literát a kazatel. Proslavilo jej kázání v roce 1745 při stoletém výročí osvobození města Brna od Švédů, které se dochovalo v tisku Recessus Martis Suecici – Památka Stolétá, co Sswegda od Pan[o]wánj, kteréžto nad Brnem skrz těžké Obleženj pohledáwal, Roku 1645. odstaupiti, a od Města odtáhnauti přinucen gest ….

P. Schuppler rovněž inicioval postavení budovy fary pod kostelem.

1733 - 1738

P. Jan Plassek [Johannes Antonius Plassek]

1724 - 1733

P. Antonín Pop [Antonius Bopp]

1711 - 1724

P. František Gallus [Franciscus Kallus]

1702 - 1711

P. Jakub Bosický [Jakobus Wossiezsky]

1685 - 1702

P. Matěj Božek [Mathias Josephus]

1684 - 1685

P. Jan Sas [Johann Sas]

1683 - 1684

P. Jan Tauch [Johann Tausch]

1679 - 1683

P. Josef Urtika [Joseph Urtila]

1672 - 1679

P. Daniel Kurek

1668 - 1672

P. Vilém Skupený [Goderied Skupeny]

1665 - 1668

P. Martin Bistius [Martin Alexius Vigsius]

1663 - 1665

P. Jindřich Sedlecius [Fridrich Sedlecius]

1658 - 1663

P. Václav Wanzala [Wenzel Wanzala]

1658 - 1658

P. Jiří Swand [Gregor Swana]

1654 - 1658

P. Ambrož Grasni [Ambros Grasmi]

1641 - 1654

P. Daniel Kurek

V období 1645-1650 byl správou farnosti pověřen klášter Hradiště u Olomouce.

Kooperátoři

1641

P. Matěj Fila [Mathias Pilz]

1614

P. Wenzel Pontius

P. Georg Elisäus Henike

1601

P. Mathias Rohan

1597 - 1598

P. Kaspar Langnacht

1596

P. Johann Smirhan

1596

P. Paul Glockner

1559

P. Peter

1455

P. Johann

1388

P. Wenzel

1360

P. Bocho

Zpracováno na základě podkladů od kronikáře farnosti p. Aloise Krčka.